close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náhoda je blbec

8. listopadu 2012 v 11:30 | comeback789
Ahoj jsem tu zase S vyplazeným jazykem.
Každý z Vás už určitě někdy řekl nebo slišel náhoda je blbec. O tomto tématu bych Vám toho napsala klině tolik, že bych tím popsala tři knihy Harryho Pottera ale já Vám napíšu kradší, mnohem kradší Usmívající se .

Toto jme s kámoškou nazvali náhoda je blbec.

Já a moje kámoška Iva jme bydlely ve stejném městě. Byly jsme sousedky. Ve vedlejším vchodě bydleli dva kluci a ti nás furt provokovaly. Jednou si vymysleli že mi začnou říkat Fiono. Jenže já a kámoška jsme jim taky dali přezdívky, Šrek a Oslík. Jednou jako vždy jsme je potkali, jenže tenokrát jsme se jich nemohli zbavit. Po dvou hodinách otravovaní jsme toho měli dost a tak mě napadlo že bychom mohli zajít na bazén. Když jsme přišli všechno bylo v poho ale pak se to zvrtlo. Šrek s Oslíkem tam byly dřív a když jsme je viděli tak jsme z toho nemohli. Chápete to celý dvě hodiny se jich snažíme zbavit a když už si myslíme že jsme se jich zbavily tak zase nic. Byly jsme z toho na narvy ale nakonec jsme si jich přestali všímat a plavali jsme, skákaly ze skokanků atd. Jenže Šrek s Oslem se domluvily že až budem blízko začnou zase provokovat. Naštěstí jsme je přelstily a to tak že jsme dělali jako že jdem domů ale zůstali jsme schované v šatnách. Když po chvilce šli i oni nenapadně jsme zase vlezly do bazénu a schovaly jsme se tam. Naštěstí jsme holky a jsme chitřejší takže tuhle bitvu jsme vyhrály my. Smějící se
 

Čičina

24. října 2012 v 11:41

Krutost života

24. října 2012 v 10:46 | comeback789
Ahoj dnešní téma je ,,Krutost života" . Nebudu vám to psát jako někdo kdo slyší příběhy od ostatních ale jako někdo kdo si to sám prožil. Je pravda že mi je 13 ale zažila jsem toho dost abych o životě něco věděla. Můj příběh který se semnou táhne je starý ale rány jsou čím dál tim větší. Před 3 lety jsem s mím teď 8 letým bráchou přišla ze školy. Nic neobvyklého. Taťka otevřel dveře a řekl mi ,,Domi jdeš na oběd nebo si to vyslechneš a pujdeš potom?". Odpověděla jsem mu že zůstanu a na oběd pujdu potom. Byla jsem hodně zvědavá ale to jsem ještě nevěděla co mi chce říct, jinak bych asi změnila názor. Vešla jsem do bytu. Sedla si na gauč k mamce a bráchovy. Taťka začal ,,určitě už víte že se s mamkou rozvádíme..." to jsem brala vpohodě samé hádky atd. nebavilo mě to už snášet. Pokračoval ,, ... jo a Domi aby bylo jasno jsi adoptovaná" . Adoptovaná nejsem mamku mám pravou ale i tak. To jak mi to řekl a všechno. Byla jsem v škoku. Táhne se to semnou pořád a pořád. Sotva jsem se z toho dostala, umřela mi babička. Život je krutý ke každému a i když si asi říkate že to nic nebylo tak v té době mi bylo 10 let. Vím jsou i horší věci, jsou lidé co jsou na tom hůř. Ale jak už jsem řekla životje krutýke každému.
 


Ahojky

24. října 2012 v 10:14 | comeback789
Ahojky já jsem Domča ale budu se podepisovat pod jmenem comeback789. Každý týden vám budu psát různá témata dne. Samozdřejmě že vám udělám také blogové soutěže za které budete získavat ůžasné cenny.
Tak zatím papa a uvidíme se příště ;)

Kam dál